V létě 2021 uplynulo 10 let od mého přestěhování do Vietnamu. Na oslavu 10. výročí mého života ve Vietnamu jsem sepsal zprávu o počátcích webu: o jeho vzniku a vývoji, o tom proč jsem web založil, o tom kdo jsem byl a kde jsem byl, než jsem si sedl a začal psát a vytvářet Čecha ve Vietnamu.

 Ulici Bui Vien, kousek od baráku kde jsem bydlel

Děkuji všem, kteří stránky v průběhu let četli a používali, a zejména těm, kteří přispěli nebo si zakoupili průvodce případně předplatné na stránkách.

V roce 2011 jsem netušil, že tyhle webové stránky, někdy vzniknou a budou fungovat. Tato stránka je vzpomínkou na tyto začátky. Zahrnul jsem do ní také několik myšlenek o tom, zda si myslím, jestli je Čech ve Vietnamu "úspěšný", a na co se těším do budoucna. Uznávám, že je to trochu sebemrskačské, ale chvilka zamyšlení se mi zdá po těch letech provozu vhodná. Všechny obrázky na této stránce jsou z tohoto období: 2011-2022. Nikdy jsem se nerad nechával fotit, takže odpusťte sluneční brýle, klobouky, helmy atd.

OBSAH

Začátek: Kdo jsem byl a kde jsem byl?
Koncepce a vývoj: Proč jsem založil stránky?
Byl "úspěšný" a co bude dál?
Více o mně a Čechovi ve Vietnamu

 Unuversal Bar na ulici Bui Vien

Začátek: Kdo jsem byl a kde jsem byl?

Na konci října 2011 jsem se nastěhoval do dvoupatrového úzkého baráčku v úzké uličce (Hem), Do Quang Dao, po mém delším pobytu v Kambodži. Ulička je vlastně hned vedle známé ulice Bui Vien. Byl to klasický Vietnamský hubený barák v hustě zabydlené části centrálního Saigonu. Barák byl tak uzky, že do každého patra se lezlo po žebříku.

Barák typického měšťanského domu v Saigonu, nedaleko (15 min) od pivovaru Hoa Viên, který byl od poloviny devadesátých let minulého století institucí, kde se pilo a jedlo v českém stylu. Tam take pořádáme srazy Čechů a Slováků ve Vietnamu. Můj nový dům byl malý ale útulný a pohodlný,  umístěný v centru města. Nacházel se v uličce obývané malými podniky, začínajícími podnikateli, rodinnými domy, prodejnami potravin a nápojů. Byla to poměrně klidná oblast, až na opilecké výkřiky a smích nočních rebelů, kteří před a po půlnoci, potulovali po sousední Bui Vien.

 Střecha na které probíhala evakuace Saigonu 30. dubna 1975

Přestože se mnou v domě často bydlela moje tehdejší přítelkyně, bylo to poprvé, kdy jsem se přestěhoval do Vietnamu z Kambodži a kdy jsem bydlel sám. Vlastně to bylo poprvé, co jsem bydlel sám od doby, kdy jsem opustil dům svých rodičů ve Znojmě a přestěhoval se na internát v Třebíči. Moje předchozí bydlení v Saigonu se skládalo z  ubytování v různých hostelech, u mých nejbližších přátel, jejich partnerů a dalších lidí, kteří spali na gauči, na balkoně, na střeše a na podlaze v kuchyni. V domě bylo v noci deset a více lidí. Když se ohlédnu zpět, stěhování do baráku v roce 2011 mi pravděpodobně poskytlo čas, prostor, soukromí a nedostatek rozptýlení, které byly nezbytné pro rozjezd webu ale zatím to nebyl web Čech ve Vietnamu! Toho roku přišlo brzy období dešťů a dlouhé, vlhké a šedivé dny přispívaly k delšímu pobytu v domě u mého pracovního stolu s notebookem. To, že jsem v té době měl vztah, mi možná také poskytlo stabilitu, jistotu a podporu, které mi pomohly soustředit se na rozjezd nového projektu VIETNAM CK. Ano, jak jistě mnoho z Vás ví, musel jsem se začít co nejrychleji něčím živit a založil jsem tak cestovní kancelář.

Kdysi dávno v Kambodži kde jsme měli pronájem motorek. Sihanoukville.

V té době ve Vietnamu nepůsobilo mnoho lidí z Čech, kteří by se živili průvodcovstvím, a ještě méně těch, co by založili svojí cestovní kancelář. Nejproduktivnější období mého života byla obvykle vyvážena nějakou formou cestování a poznáváním. To se vlastně snažím dodržovat dodnes, a proto právě čtete tento článek.

 
 Řeka Mekong

Koncepce a vývoj: Proč jsem založil tyto stránky?

O nějaké formě "cestopisu" jsem uvažoval již několik let. Od pozdního mládí jsem si při každé cestě do zahraničí často psal deníky, formu osobního vyjádření nebo e-maily rodičům. Po několika letech života ve Vietnamu jsem začal dostávat nabídky na různé rozhovory/publikace ať už do časopisů anebo knih. Nic z toho nepřineslo žádný výsledek. Nic z toho, co jsem napsal, nebylo publikováno a na většinu mých pokusů o kontakt jsem nedostal ani odpověď. Dnes už zapomínám, jak těžké bylo dostat svou práci mezi lidi, zviditelnit se a být viděn, než se svět internetového samo vydávání skutečně rozjel. V podstatě, pokud jste neměli známost nebo kontakt s někým z vydavatelského průmyslu, bylo velmi nepravděpodobné, že by se někdo na vaše dílo jen podíval, natož aby ho vydal. Totéž platilo pro většinu forem tvůrčího projevu – hudby, umění, film, psaní. Pak ale blogy, platformy pro sdílení audia a videa a sociální média všechno změnily.

 
Oslava narozenin Williema v Saigonu

Samotná doména www.cechvevietnamu.cz byla snad ještě někdy v roce 2018/2019 vlastněna úplně někym jiným a ten na této adrese vedl velice úspěšný blog o cestování a radami do Vietnamu. Bohužel jsem neměl nikdy možnost předešlého tvůrce poznat a vyjádřit mu své pochopení, když se rozhodl s blogováním skončit. Pokud mám správné informace, poskytoval veškerý obsah na blogu bezplatně ale bohužel čtenáři se nikdy neobtěžovali mu napsat ani děkovný email za poskytnuté rady. Věřte nebo ne, ale udržovat stránky v provozu dokáže být časově náročné a vyčerpávající. Nemluvě o desítkách emailů denně o další rady na cestu do Vietnamu.
Doména byla tedy volná a já si říkal že je to možná právě ta příležitost kdy začít psát moje poznatky z Vietnamu a to pro jinou skupinu, než se kterými jezdím s mojí cestovní kanceláří. Těchto blogů o cestování Vietnamem existuje samozřejmě více, ale pokud je mne  známo, nikdo zde nežije po celou tu dobu, ale Vietnam navštěvují maximálně na pár měsíců v roce. Rozhodl jsem se tedy na blogu psát nejen o cestování ale i o mém soukromém životě a překážkách tady.

 
William a moje maličkost

V té době jsem se velmi dobře nevyznal v technickém aparátu potřebném k založení cestovatelského blogu, Google Maps, YouTube, digitální fotoaparáty, HTML, PHP. Byly to dlouhé, frustrující hodiny strávené seznamováním se s těmito nástroji. (Ve skutečnosti jsem stále technickým nováčkem, což jistě vidíte).

 
Letiště Saigon

Když jsem se blíže seznámil s možnostmi, uvědomil jsem si, že by bylo možné vytvořit živé, dobře napsané, pečlivě prozkoumané, krásně ilustrované a velmi praktické webové stránky pro nezávislou cestu po Vietnamu, která by se více vymykala běžným zvyklostem. Oblíbené destinace – jako je Hội An a Hạ Long Bay – jsou již dobře zastoupeny a komplexně pokryty průvodci zvučných jmen a online zdroji stejně tak i u mé cestovní kanceláře. Ale pro poznávání mimo “vyšlapané cesty“ toho moc nebylo. Alespoň ne v češtině. Moje nejpamátnější zážitky z cest po Vietnamu nebo Kambodži byly mimo známé destinace.
Rusty Compass má lákavá krátká videa z míst, kam většina cestovatelů nejezdí, nebo o kterých neví. Travelfish píše o "nepopulárních" místech s nadšením. Všechny tyto zdroje mě velmi nadchly. Ale jakmile jsem zkonzumoval všechno z jejich archivů, chtěl jsem víc. A žádné další informace prostě nebyly.

Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem to chtěl udělat. Byl jsem však omezen rozsahem svých vlastních schopností. Pokrok byl pomalý. Všechno mi trvalo věčnost. Každý den jsem se učil nové věci – a narážel na nové problémy. Trvalo nejméně rok, než jsem se dostal do rytmu a moje pracovní tempo se nějak ustálilo. Trvalo další dva roky, než někdo začal stránky skutečně číst, používat, komentovat a sdílet. A trvalo tři roky, než jsem na stránkách vydělal první dolar. Je zřejmé, že návštěvnost a finanční odměna nebyly v prvních letech práce na Čech ve Vietnamu hlavními motivačními faktory.

Přes všechny technické dovednosti, které jsem neměl, jsem cítil, že mám některé další vlastnosti, které jsou nezbytné pro vytvoření dobrého online průvodce. Jsem poměrně dobře organizovaný a sebe ukázněný a mám spoustu zkušeností z cestování na místě. Horší už je to s mojí češtinou. To mně ale nezabránilo psát a vyjádřit své zážitky z cest ucelenou formou i díky mým přátelům. Věděl jsem, že nejsem dobrý v žádné z těchto dovedností, ale touha sdílet informace byla větší.

 Koncert Záviše v Ha noi (foto - Jiři Zajic0

Vzpomínám si, že jsem měl velmi silný pocit, že mé cesty po Vietnamu jsou hodny vyjádření. V roce 2020 už jsem toho procestoval hodně – od Indie přes Barmu, Thajsko, Indonésie, Malajsie, Kambodža, Laos, Maroko až po zbytek Evropy a věděl jsem, že zážitky z Vietnamu se vyrovnají nebo dokonce předčí ty, které jsem zažil jinde. Nemělo to nic společného se mnou, spíše to byla povaha Vietnamu – jeho lidé, krajina, jídlo a kultura, co z něj dělá tak výjimečné místo pro cestování. Osobně si myslím že jsem nebyl nikdy dobrý vypravěč. Když jsem se však vrátil z cest, přátelé nebo rodina se mě na ně ptali, ale já jsem zjistil, že nedokážu své zážitky vyjádřit natolik dobře, abych udržel jejich pozornost delší dobu. Možná bych tedy dokázal lépe komunikovat a zaujmout lidi prostřednictvím psaného slova doplněného obrázky.

Ale nebyla to jen komunikace, co mě přimělo založit stránky. Nechtěl jsem psát jakýsi deník o tom, kam jsem jel a co jsem dělal. Chtěl jsem, aby stránky byly praktické, aby každý, kdo si je přečte, mohl sám vyrazit a dělat to, o čem jsem psal. Spousta dalších lidí ve Vietnamu cestovala jako já, chodila na místa, kde jsem byl já, věděla mnohem víc než já o tom, kam jít, co dělat a o Vietnamu vůbec. Ale neexistoval žádný praktický zdroj informací o tom, jak tyto věci dělat samostatně. Týden co týden jsem potkával lidi - expaty, baťůžkáře, couch-surfery - kteří procestovali celý Vietnam a nakonec byli zklamaní. Ve všech případech se vydali standartní cestou a navštívili všechny takzvané "povinné" destinace. Nebyla to jejich "chyba", prostě nebylo mnoho alternativních zdrojů informací, které by je nasměrovaly jiným směrem. Bylo k dispozici několik dobrých cestovatelských a motocyklových zájezdů mimo “vyšlapané cesty“. Ale i když byly tyto zájezdy vynikající a pomáhaly obohatit zážitky cestovatelů z Vietnamu, byly často drahé a pro mnoho lidí finančně nedostupné. Navíc se nic nevyrovná vzrušujícímu zážitku z nezávislého cestování: udělat to na vlastní pěst.

Celý život jsem četl průvodce. Líbilo se mi, že jsou praktické a že se díky nim cítím bezpečně v situacích a kontextech, ve kterých jsem byl úplně mimo svůj živel. Když cestujete sami v neznámé zemi tisíce kilometrů od domova, je dobrý průvodce vaším přítelem, společníkem na cestách a ochráncem. Rád jsem však četl i cestopisy – od Grahama Greena přes Jacka Kerouaca a spousty dalších. Průvodci poskytují základní informace o cestování, ale cestopisná literatura je inspirací k cestování. Přesto jsem si často přál, aby mé oblíbené cestopisy obsahovaly více praktických prvků. Nebylo by skvělé, kdybyste mohli při Kerouacově popisu Severních kaskádových hor zalistovat v rejstříku a najít přesnou polohu na mapě spolu s informacemi o dopravě a možnostech ubytování v okolí?

Webové stránky a blogy – internet – umožňují spisovatelům přesně to, že plynule odkazují z hlavního obsahu na mapy, přílohy a pomocné informace, aniž by přerušili tok prózy. To mi přišlo vzrušující. Průvodce mohou být nudné, když zabřednou do praktických informací. Cestopisy mohou být frustrující, když v nich chybí praktické informace. Ale online cestovatelské webové stránky mohou dělat obojí najednou. To je to, co jsem chtěl a stále chci tvořit: něco příjemného na čtení a praktického, ani jedno na úkor druhého, a navíc ilustrovaného fotografiemi a krátkými videi. V posledních pár letech jsem se snažil, abych to uskutečnil. (a stále na tom pracuji)

Z osobního hlediska je Čech ve Vietnamu úspěšný. Stránky mi dávají smysl a zapojují mě do vietnamské kultury, lidí, jídla, historie a přírody. Práce na webu mě povzbuzuje k učení se novým věcem, k cestování, ke komunikaci, k tvůrčímu myšlení, k psaní a fotografování, k nápadům, k disciplíně a k občasnému působení mimo svou komfortní zónu. Stránky mi v posledních letech poskytovaly soustředění a radost.

Myslím, že z pohledu "čtenáře", "cestovatele" nebo "uživatele" je důvod považovat stránky za úspěšné do té míry, že lidem poskytly praktickou pomoc při poznávání, prožívání a užívání si Vietnamu způsobem, který by jim možná nebyl umožněn, kdyby stránky neexistovaly. Z e-mailů a komentářů čtenářů vím, že mnoho lidí sleduje mé průvodce a články o Vietnamu a díky tomu si tuto zemi zamilovalo. Vím také, že někteří lidé čtou tyto stránky čistě pro potěšení, aniž by měli v úmyslu navštívit místa, o kterých píšu.

Z finančního nebo obchodního hlediska si však dovedu představit, že by stránky nebyly podle většiny měřítek považovány za úspěšné. Podle měřítek úspěšnosti na internetu je návštěvnost skromná, statistiky sociálních sítí jsou nevýrazné a příjmy nízké. Přesto je web docela zdravý. Čech ve Vietnamu přečkal pandemii – kdy bylo cestování dva roky v podstatě nemožné – a stále více lidí stránky čte a používá. Mé nadšení pro tvorbu nového obsahu a údržbu webu se nezmenšilo. Navíc mám osobně pocit, že stránky vypadají lépe, čtou se lépe a fungují lépe než kdykoli předtím.

Pokud jde o budoucnost, budu pokračovat stejně jako v posledních letech. Ale pro mě je nyní nejzajímavějším aspektem webu spolupráce s dalšími lidmi – spisovateli, vývojáři, cestovateli, designéry a novináři. V současné době je ve Vietnamu prostě příliš mnoho "dobrých věcí" na to, aby je mohl pokrýt jeden člověk. Zatím jsem si velmi užíval dynamiku práce sám se sebou. Pokud ale chci dodávat stále nový obsah bude potřeba spolupráce s dalšími expaty, cestovateli.

Je samozřejmé, že jsem nesmírně vděčný všem, kteří mi v průběhu let pomáhali, povzbuzovali mě a spolupracovali se mnou na stránkách – víte, kdo jste. Zejména však Ondrovi a Rosťovi za občasnou korekturu mých článků, Martinovi za technickou podporu během let a mým rodičům za jejich počáteční povzbuzování, editování a rady. A samozřejmě všem, kdo čtou a používají Čecha ve Vietnamu, kdo sdílejí jeho stránky, přispívají nebo se stali jeho mecenáši. Čech ve Vietnamu by Vám měl hlavně přinést radost a chuť poznat a prozkoumat tuto krásnou zemi.

Čech ve Vietnamu je svobodný a nezávislý: svobodný pro všechny čtenáře a nezávislý na jakékoli vnější kontrole. Tyto webové stránky jsou však také způsobem, jak si vydělávám na živobytí. Pokud se vám obsah na stránkách líbí a chcete mít přístup do placeného obsahu, zaregistrujte si jeden z balíčků zde. A nebo mne můžete podpořit zakoupením některé z eBook průvodců. Všem vám moc děkuji a posílám pozdrav ze Saigonu.

Zanechat komentář
Dotazy, aktualizace a zprávy o výletech jsou vítány. Prosím však, abyste komentáře psali slušně a k tématu.